Každý člověk má své jedinečné místo mezi ostatními, každý jsme jedním puzzlem v celistvé skládance jednoty.

Každý máme svůj úkol, kterým máme přispět k zdokonalení celku.

Tento úkol si sami volíme a máme mnoho nástrojů, jak ho najít a poznat.

Většinou jsme ale během ochočování a výuky vedeni naprosto jiným směrem, je v nás utlučena přirozená touha naplnit svůj život tím, co dělat máme, a jsme vedeni změnit se tak, abychom mohli dělat něco, co po nás bude vyžadováno.

Celý školský systém vede lidi k tomu, aby se stali dobrými pracovníky, zaměstnanci, a aby své schopnosti a životní úkoly realizovali jaksi vedle mimo pracovní proces. A tak chodíme poslušně do práce, děláme práci, která nás nebaví a kde jsme nespokojeni, a vyděláváme si na to, abychom vedle mohli dělat to, co nás baví.

Není to postavené na hlavu?

Člověk, který se nerealizuje ve svých schopnostech a neplní své životní úkoly, blokuje svou lymfu

(špiní si ji svou každodenní nespokojeností, zlobou, nesváry a křivdami v práci).

Tím oslabuje svou štítnou žlázu

(vím, že jsem nespokojený v tom, co dělám, a chci to změnit, ale jen chci, nic reálně neměním),

blokuje si prokrvení tkání

(krev je životní radost), překyseluje se (naštvanost, nespokojenost, kyselost),

a tím se ještě více zbavuje pružnosti

(ještě více ztrácí sílu změnit se a něco reálně udělat), 

a zadělává si na psychické potíže

(strach, úzkost a deprese z promarněného života).

Co nám vlastně brání se úspěšně seberealizovat?

Určitě to není neznalost, protože informací o tom, jaké mám výzvy a úkoly, vám dáváme dost, můžete se zeptat konkrétně na sebe, v tom jistě problém není.

Řekla bych, že je to strach a nedbalost.

Strach z toho, přijmout své schopnosti, uvědomit si je.
Strach z toho, jestli je to skutečně tak a jestli v tom přece jen není nějaký zádrhel.
Strach z toho, zda vás někam nemanipulujeme.
Strach z neznámého, co bude, když to zkusíte.

A tak nedbáme... a jedeme dál.

Jenže přece víte, že nic obejít nelze a vše se k nám dostane. Tak koneckonců nevadí, jednou to dostaneme v tvrdší verzi.

Chudoba je nemoc. Kdo nemá peníze, nerealizuje se, není šťastný a není svobodný.

Jen nastíním, co o vaší životní náplni vypovídají vaše čísla data narození, je to opravdu jen letmý pohled:

Jednička - čím více jedniček máte, tím více potřebujete komunikovat, vůdčí sklony

Dvojka - je číslo partnerství, čím více dvojek, tím více potřebujete pracovat v týmu, pomáhat druhým, využít schopnost umění naslouchat, umělecké sklony

Trojka - máte mnoho nápadů a plánů, dokážete vše dobře promyslet, pracovat s čísly a abstraktními pojmy, hudební nadání, smysl pro oblékání

Čtyřka - schopnost pracovat rukama (masér), šikovnost a manuální zručnost, trpělivost, schopnost postupovat pomalu, ale jistě

Pětka - neschopnost dělat stereotypní práci, touha po změně

Šestka - obchodovat

Sedmička - schopnost vcítit se do druhých, poradenství, léčitelství

Osmička - vůdce, který nesnáší příkazy a omezování, potřebuje být nezávislá, umí řídit lidi, může mít materiální hojnost a peníze, ideálně pracovat přímo s nimi, tím si vyřeší karmu peněz, kterou osmička nese

Devítka - analytické schopnosti, pochopení vesmírných principů, čím více devítek, tím více je třeba hledat "vyšší" cíl, pracovat ve prospěch a posun druhých

Pokud máte čísla 1-5-9, pak dokážete cokoliv, co si usmyslíte, naopak je třeba trpělivosti a nechtít vše hned. Pracovat sám na sebe.

Čísla 7-8-9 vám dávají ohromnou sílu, energii a samostatnost, pracovat sám na sebe, vymyslet projekt a realizovat ho. Vést lidi, řídit je, organizovat.

Znovu se vracím na začátek. Všichni jsme jedno, vzájemně si máme pomáhat, protože tím, že pomůžeme druhým, pomůžeme sami sobě.

Pomáhat není radit, pomáhat je ukazovat druhým, jak se mohou sami postavit na vlastní nohy, realizovat se a tak být šťastni.

Ukázat možnost, dát šanci, příležitost. O to se snažíme, nabízíme to, co sami děláme...

A jak jste na tom vy? Děláte to, co máte? :-)

Pokud si teď v létě vyčistíte svou lymfu, určitě se rozproudí i vaše seberealizace.

S láskou vaše Empatia